Vytvořte systém, který pochopí i blbec a nikdo jiný než blbec ho nebude chtít používat.
Kolem řeky Oslavy 2009
22.04.2010
Zobrazit místo Kolem Oslavy na větší mapě
Sobota - 8.8.2009 chata – Skřípský Mlýn – Senoradský Mlýn – Říčka Chvojnice – Sudice - Kralice – Březník – chata
délka: cca 27 km čas: 6 hodin obtížnost: nízká převýšení: nikde nic (skoro)
Kolem Oslavy je hodně nenápadná krajina. Údolíčko, které by nikdo z lidí sedících v autě a projíždějících skoro rovnou krajinou před tím, jak se začne zvedat do Vysočiny, ani nečekal. Pod známější Náměští nad Oslavou se postupně údolím řeky začínají táhnout chatky pocházející z období 50 let dozadu, kdy tu měli své osady mladí trampové. Teď již dědové, co trampy navždy zůstali, což je na spoustě chatek jasně vidět. Vyrážíme z jedné z nich, trávíme zde víkend. Pro ty, co startují túru autem, doporučuji nechat auto u mostu u Skřípského mlýna a odtud vyrazit. Případně dojet vlakem do Náměšti a dát si to trampsky na dva dny. Přenocovat tady v přírodě není problém.
Od Skřípského mlýna k Senoradskému mlýnu vede první část túry. Nejsou to na pohled klasické mlýny s velkým kolem, ale spíš bývalé budovy mlýnů s náhonem. Od Skřípského se podél řeky rozkládají chatky trochu jiných chatařů – elektrických - víkendových. Zde si člověk prošlápne údolí, „pokochá se“ elektrickými sekačkami a plastovými židlemi. Ale to je naštěstí jen první část túry. Údolí Oslavy je malebné a cesta rychle utíká. Náročnost je minimální a je to spíš delší „procházka“. Blíží se Senoradský mlýn. Pokud člověk nechce šlapat i na zříceninu Kraví hora (367 m n.v.), tak může ignorovat odbočku vlevo po červené a šlapat dál kolem řeky, která vás přes můstek dovede kolem náhonu na mlýn ke křižovatce několika tras. Cestu dál po proudu Oslavy neznáme, ale cestu proti proudu a návrat ke Skřípskému Mlýnu (zelená značka) nedoporučujeme. Vede chvíli lesem, pak ale pokračuje pole a pro změnu zase pole a na konci les. Určitě je lepší ta cesta, kterou jsme sem dorazili.
Od Oslavy odcházíme k jednomu z jejich přítoků – Chvojnice. Skoro až do Kralic se táhne tento potůček (říčka). V místě, kde ústí do Oslavy, je první trampská osada. Malá, hezká. Šlapeme proti proudu a je to opravdu nečekaně nádherná část krajiny. Les střídá louky a šumí Chvojnice. Značení není nic moc, ale Chvojka nás vede. Na jedné z luk se předvádí krásné vážky veliké 5 - 7 cm, modré, elegantní. Cesta ubíhá rychle. Procházíme kolem dalšího sídla trampů podobajícího se pionýrskému táboru – je úplně zašitý u koryta Chvojnice, ukrytý všem lidem z dohledu. Nechápeme, jak sem někdo může vozit cokoli… zespodu Chvojnice to nejde a od vrchu je to daleko. Asi bočními cestičkami, o kterých nevíme. Na tábor sem bych sem zajít klidně i teď ve svém věku. Co ale přichází pak, tak to nepotěší žádného turisťáka – šlapače. Mizí značky, člověk neví, kam jít. Množí se přechody z jedné strany Chvojnice na druhou a to pouze brodem nebo jako luxus jedno - dvě prkna přes vodu. Tato skákavost a ekvilibristika nás provází až k místu, kde se do Chvojky vlívá další potůček. Počteme si na první info tabuli něco o kraji a vydáváme se dál. Značky zmizly úplně.
Po půlhodině je nám jasné, že jdeme blbě. Ale nemáme se kam ztratit. Potůček se mění v kanálek a my jsme v Sudicích. Pěkná maličká vesnička. Po jejím přechodu frčíme přes pole směr „možná“ naše původní stezka. Návrat na modrou se po pár km opravdu daří. 2 - 3 km bokem a už zas na správné trase. Poslední mlýn potkáváme po pár sto metrech. U něho taky tápáme, ale nakonec se krásnou alejí lip dostáváme do Kralic. Ohlašuje se únava a to značí, že se bude konat zastávka – hospoda na nádraží, kotila a šprýmař hospodský doplní vše nutné na poslední část expedice - Oslava. Od nádraží se cca 2 km šlape po klasické silnici, pak se uskočí do pole. okoukneme staré JZD a klidu se vrátíme cca po 3 - 3,5 km: to už se pomalu opět vracíme k Oslavě. Dole pod lesem ji začínáme zřetelně slyšet. Po serpentinách v lese (zbytečné, přejděte to křížem dolů) se setkává modrá značka s červenou a řeka je už přímo pod námi. Pokud je čas, doporučuji projít ještě odbočkou vpravo k symbolickému hřbitovu trampů. Je to pěkné a pietní místo blízko skal (sem-tam žlutě zbarvené), které lemují záhyb řeky. Pokud někdo přemýšlí, kdy už budou trampské boudy, tak právě teď!!
Po toku řeky od spojky modré a červené (pokud zde chcete přebrodit na druhou stranu řeky, tak upozorňuji, že je to HODNĚ HLUBOKÝ brod) je to po Skřípský mlýn bouda vedle boudy. Tramp vedle trampa… to pravé završení túry. Žádná elektrika, žádný vodovod. Lidé, co tě pozdraví, příroda, co tě pohladí…Šumí řeka, šustí listí, procházíte kolem dětského tábora. Kolem pomníku padlých britských vojáků, kolem splavu k mlýnu a víte, že těch skoro 30 km stálo za to si prošlápnout. Je vám unaveně, ale fajně… a o tom to je!
Od Oslavy odcházíme k jednomu z jejich přítoků – Chvojnice. Skoro až do Kralic se táhne tento potůček (říčka). V místě, kde ústí do Oslavy, je první trampská osada. Malá, hezká. Šlapeme proti proudu a je to opravdu nečekaně nádherná část krajiny. Les střídá louky a šumí Chvojnice. Značení není nic moc, ale Chvojka nás vede. Na jedné z luk se předvádí krásné vážky veliké 5 - 7 cm, modré, elegantní. Cesta ubíhá rychle. Procházíme kolem dalšího sídla trampů podobajícího se pionýrskému táboru – je úplně zašitý u koryta Chvojnice, ukrytý všem lidem z dohledu. Nechápeme, jak sem někdo může vozit cokoli… zespodu Chvojnice to nejde a od vrchu je to daleko. Asi bočními cestičkami, o kterých nevíme. Na tábor sem bych sem zajít klidně i teď ve svém věku. Co ale přichází pak, tak to nepotěší žádného turisťáka – šlapače. Mizí značky, člověk neví, kam jít. Množí se přechody z jedné strany Chvojnice na druhou a to pouze brodem nebo jako luxus jedno - dvě prkna přes vodu. Tato skákavost a ekvilibristika nás provází až k místu, kde se do Chvojky vlívá další potůček. Počteme si na první info tabuli něco o kraji a vydáváme se dál. Značky zmizly úplně.
Po půlhodině je nám jasné, že jdeme blbě. Ale nemáme se kam ztratit. Potůček se mění v kanálek a my jsme v Sudicích. Pěkná maličká vesnička. Po jejím přechodu frčíme přes pole směr „možná“ naše původní stezka. Návrat na modrou se po pár km opravdu daří. 2 - 3 km bokem a už zas na správné trase. Poslední mlýn potkáváme po pár sto metrech. U něho taky tápáme, ale nakonec se krásnou alejí lip dostáváme do Kralic. Ohlašuje se únava a to značí, že se bude konat zastávka – hospoda na nádraží, kotila a šprýmař hospodský doplní vše nutné na poslední část expedice - Oslava. Od nádraží se cca 2 km šlape po klasické silnici, pak se uskočí do pole. okoukneme staré JZD a klidu se vrátíme cca po 3 - 3,5 km: to už se pomalu opět vracíme k Oslavě. Dole pod lesem ji začínáme zřetelně slyšet. Po serpentinách v lese (zbytečné, přejděte to křížem dolů) se setkává modrá značka s červenou a řeka je už přímo pod námi. Pokud je čas, doporučuji projít ještě odbočkou vpravo k symbolickému hřbitovu trampů. Je to pěkné a pietní místo blízko skal (sem-tam žlutě zbarvené), které lemují záhyb řeky. Pokud někdo přemýšlí, kdy už budou trampské boudy, tak právě teď!!
Po toku řeky od spojky modré a červené (pokud zde chcete přebrodit na druhou stranu řeky, tak upozorňuji, že je to HODNĚ HLUBOKÝ brod) je to po Skřípský mlýn bouda vedle boudy. Tramp vedle trampa… to pravé završení túry. Žádná elektrika, žádný vodovod. Lidé, co tě pozdraví, příroda, co tě pohladí…Šumí řeka, šustí listí, procházíte kolem dětského tábora. Kolem pomníku padlých britských vojáků, kolem splavu k mlýnu a víte, že těch skoro 30 km stálo za to si prošlápnout. Je vám unaveně, ale fajně… a o tom to je!